2. ročník - rok 2007    Téma: DOKUMENTÁRNÍ FOTOGRAFIE

Katalog

Plakát

Fotografie

Napsali o nás:

Blatenský fotofestival podruhé

     Když se po loňském Blatenském festivalu dokumentární fotografie, který pro sebe i širokou veřejnost a k oslavě 50. výročí své existence uspořádal fotoklub Kamfo Blatná, loučili unavení, ale nanejvýš spokojení účastníci setkání, zůstala ve vzduchu nevyřčená otázka: Má smysl pořádat další ročník? Snad i proto, že se nejen vydatně slavilo, ale taky prohlíželo, zkoumalo a porovnávalo, přemítalo a debatovalo, prožívalo i hodnotilo, pochopili pořadatelé záhy přínos takové akce a rozhodli se pro pokračování.

     Zřejmě i proto, že cesta amatéra k umělecké fotografii přes dokument je nejběžnější a zdánlivě nejsnazší, byl dokumentu věnován i letošní ročník. Pojednán byl ale mnohem otevřeněji a závažněji, se snahou představit nejrůznější proudy dokumentární fotografie a její tvůrce, a to od poválečných představitelů a dnes již klasiků tohoto žánru přes úspěšné mladé autory či studenty českých fotografických škol (tyto dvě skupiny se často prolínaly) až po místní amatéry a nadšence. Výsledky snažení posledně uvedených jsme mohli posoudit hned na zahajovací výstavě v městském muzeu. Podnětem k jejímu vytvoření se staly fotografie Jana Pavla Hilleho, historiografa, katolického duchovního a také zdatného fotografa, dokumentující Blatnou a vesnice Blatenska na přelomu 19. a 20. století. Ty blatenským fotografům posloužily jako podnět ke zdokumentování současného stavu. Jistě bylo napínavé a zároveň zábavné, ale často možná i složité a nepohodlné pátrat po původních městských i venkovských staveních, hledat někdejší fotografovo stanoviště a úhel pohledu nebo nasnímat „stoleté dvojče“. Výsledek je pozoruhodný, a není třeba zdůrazňovat, že kromě jakéhosi terénního fotografického cvičení a naplnění výstavního záměru tu vznikl i další cenný příspěvek k historii Blatné a jejího okolí.

     Klasický poválečný dokument byl na festivalu zastoupen výstavou Pavla Diase a Dagmar Hochové. Paní Hochová, která se k lítosti všech nemohla festivalu zúčastnit osobně, zapůjčila dva soubory ze středních let své tvorby: soubor okouzlujících fotografií čtvercového formátu nazvaný Mot Hai Ba, který vznikl v průběhu jejího tříměsíčním pobytu ve Vietnamu roku 1961. Druhým jejím cyklem tu byli proslulí Legionáři z let 1975-85, kdy se legionáři 1. světové války, věrni svým zásadám a přes odpor režimu setkávali ve výročních dnech u hrobu T. G. Masaryka v Lánech i na dalších památných místech.

     Pavel Dias, přední český fotograf, pedagog na katedře fotografie FAMU v Praze a zakladatel ateliéru reklamní fotografie na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně, představil soubor fotografií nazvaný Hlubiny paměti (1998-2002) a věnovaný tématu holokaustu. Černobílé kontrastní fotografie, často v neobvyklém, vysokém, podlouhlém formátu byly pořízeny v koncentračních táborech Buchenwald, Osvětim-Březinka, Sachsenhausen, Mauthausen, Ravensbrück a na místech původního židovského osídlení v Čechách. Navenek klidné záběry pracující důmyslně s osvětlením provádějí diváka liduprázdnými místy náboženských slavností i nepředstavitelného lidského utrpení, mezi něž jsou jako by náhodně vsunuty fotografie radostných i smutných setkání těch, kteří přežili. Fotografie jímavé a výmluvné i bez drastických zobrazení a doprovodných komentářů…! Při vernisáži pan profesor vysvětlil svůj osobní vztah k holokaustu, ale vzpomněl i na společné fotografické začátky s Dagmar Hochovou, na spolužáka Jána Šmoka i dokumentaristy Jána Ciferku a Václava Chocholu. Při odpoledním setkání, podnícen osobní zkušeností s popírači holokaustu, navázal uceleným projekčním cyklem fotografií z druhé světové války, často pořízených samotnými vykonavateli děsivých exekucí, ale i dnes celosvětově známými válečnými reportéry.

     Tři zcela odlišné přístupy k dokumentární fotografii představili mladí, ale dnes již zavedení autoři: Igor Malijevský, Tomáš Pospěch a Tomáš Bican.
     Výstava Igora Malijevského, člověka mnoha talentů a profesí, byla výborem z cyklu Znamení evropských měst. Poetické, tiché záběry s tajemstvím vznikaly od roku 1995, při pobytech autora v některých evropských metropolích. Jako vyjádření téhož místa a okamžiku jinými prostředky psal autor básně nebo drobné prozaické záznamy, z nichž některé přečetl při zahájení výstavy. K zakoupení tu byly i jeho básnická sbírka Bělomorka a kniha povídek Družba. Se starosvětským duchem výstavy bytující v Kaplance se příhodně snoubila soutěžní výstava hnětýnek čili posvícenského zdobeného cukroví (jak to všichni Blatenští dobře vědí). Tu po náročném hodnocení poroty složené z místních znalců i zcela neznalých fotografů vyhrály desetiletá začátečnice Arleta Jánská a již zkušená tvůrkyně Marie Koubková.

     Fotografie dvou Tomášů, Bicana a Pospěcha, byly k vidění na zámku. Tomáš Bican přivezl panoramatické fotografie Prahy, což je ovšem v tomto případě termín poněkud zavádějící; na fotografiích jsou s velikým smyslem pro znak a symbol zachyceny výseče městských dopravních sítí, periferní divočiny i snobských bulvárů pořízené z neobvyklé perspektivy. K divákovi tak promlouvá zcela jiná realita, vysoce výtvarná, mnohovýznamová, ironická i zasněná.
Tomáš Pospěch, pedagog Institutu tvůrčí fotografie Slezské univerzity v Opavě a donedávna i Fakulty multimediálních komunikací Univerzity Tomáše Bati ve Zlíně, historik, teoretik a kritik fotografie, vystavoval soubor barevných fotografií s názvem Look at the Future, který převzal z propagačního hesla firmy LG Philips Display v Hranicích na Moravě, odkud pochází. Fotografie krabicoidní továrny, která byla po mnoha peripetiích v České republice postavena jako jedna z prvních polistopadových zahraničních investic, firemního managementu i řadových zaměstnanců, vyvolávají řadu znepokojivých otázek týkajících se vztahu člověka a krajiny, sebeúcty, tradice versus modernosti, globalizace…

     Jako protipól poetiky vyrostlé z půvabů i hrůz urbanizované krajiny působily fotografie Daniela Kaifera instalované v předsálí blatenského kina a nazvané Pozdrav z Innergefildu, které fotograf věnoval lidem žijícím trvale na centrálních šumavských pláních. Vypozorovatelná vizuální příbuznost s fotografiemi Jindřicha Štreita, který v Blatné vystavoval vloni, je jistě dána tématem i místem, kde lišky dávají dobrou noc…

     A konečně skupina začínajících fotografů… Těm byl dán prostor na otevřené scéně U lva, kde vystavovali Alisa Shutova, Jan Dyntera, Markéta Kubačáková, Tomáš Moravec, Michal Knapp a Jaroslava Šnajberková. Dynterův soubor Kon-tiki byl instalován v průjezdu centra festivalu J. P. Koubka 6. K tomu je třeba uvést, že fotografie ze série Jana Dyntery a Alisy Shutové Home Porn, jinak řečeno intimní pocitový deník dvojice, získaly 2. cenu letošní soutěže Czech Press Photo v kategorii Každodenní život. Diváky nejvíc zaujala zavařeninová kolekce a zároveň bakalářská práce Markéty Kubačákové, balancující na rozhraní výtvarné a konceptuální fotografie. Mnohé návštěvníky však nejvíce oslovil soubor Tomáše Moravce nazvaný Bagatela Moment.

     Fotografie vystavujících a jejich krátké medailony byly prezentovány v graficky a technicky velmi zdařilém katalogu; lze jen litovat, že se jinak dobrému textu nedostalo příslušné korektorské péče. Záhadou zůstává, proč se do katalogu nevešly jeruzalémské fotografie instalované velmi příhodně na kamenné zdi provizorní vinárny Žílových v Kaplance. Jejich autorka (a členka pořádajícího fotoklubu) Kamila Berndorffová byla za sérii fotek Práce indických velbloudářů na skládce odpadu oceněna na letošním Czech Press Photo 3. cenou v kategorii Příroda a životní prostředí. Někdy více, jindy méně vážnou náladu na vernisážích s hravou rozpustilostí odlehčila hosteska, která svými veselými kostýmními převleky mnohé pobavila a jen některé šokovala, zatímco pohoštění i ochutnávku vín uvítali vděčně a bez rozdílu všichni…

     Nedělní dopolední přednáška Jiřího Siostrzonka, pedagoga Slezské univerzity v Opavě, na téma sociologických interpretací v dokumentární fotografii, rozpoutala živou diskusi a zaujala snad všechny přítomné, takže organizátoři museli posluchače na oběd doslova vyhnat. Škoda, že na tolik načatých témat už nezbylo víc času…

     Odpolední přednáška Tomáše Pospěcha bohužel odbočila od plánovaných hovorů o smyslu a hranicích dokumentární fotografie a jisté zklamání nenahradil ani neplánovaný, i když jinak výtečný vstup Anny Maximové s projekcí nejzásadnějších dokumentů fotografů zabývajících se tématem práce.

     Jak vidno, program festivalu byl více než bohatý, ale můj výčet by nebyl úplný, kdybych nezmínila také blatenské kapely Funkce šroubu, Křečové žíly, Anča Band, Burkina Faso, Zákaz uvolnění a Ocelot, nepřeslechnutelně po dva dny vyhrávající na otevřené scéně, a pražský swingový Back Side Big Band, který ve svižném tempu završil sobotní program a jehož torzo ve vlídných restauračních prostorách nad kinosálem až do noci báječně jamovalo.

     Poděkování patří Městu i úřadu Blatná, Jihočeskému kraji, Zámku Blatná, pořadatelům, řečníkům na vernisážích i sponzorům (viz katalog a internetové stránky fotofestivalu) a stejně tak i všem dobrovolníkům, kteří obětavě mrznuli při prodeji vstupenek a hlídání exponátů.

     Závěrečná otázka, zda uspořádat ročník třetí, byla tentokrát zodpovězena hned v neděli odpoledne, rojí se však mnohé otázky další, třeba jestli se příští rok nevěnovat výtvarné fotografii (kdosi pohotově navrhnul akt…), jak zvýšit návštěvnost výstav a jejich srozumitelnost divákovi, který se běžně o fotografii jako druh výtvarného umění nezajímá, zda program zjednodušit či ho ponechat v letošním rozsahu atd. atp… Jistě se najdou i odpovědi…

Ivana Capoušková

https://www.zonerama.com/FotoklubKamfo/727243