5. ročník - rok 2010    Téma: AUTORSKÉ DVOJICE

Katalog

Plakát

Fotografie -zatím nejsou

Napsali o nás:

Schůzka fotografických dvojic v Blatné

        Stalo se nepsaným pravidlem, že s příchodem podzimu přijíždějí do Blatné i fotografové.  Tentokrát je sem přivábilo téma již 5. ročníku Blatenského fotofestivalu: Dvojice. Pořadatelé obsah fotografií záměrně neomezili žádnou z tradičních kategorií, což se ve výsledném dojmu projevilo vcelku pozoruhodně: zatímco výstavní scénu známých, často profesionálních fotografů zaplnily dvojice autorské, na otevřené scéně amatérských fotografů se téměř bez výjimky objevily dvojice fotografií, případně dvojice fotografované, kdy autory snímků byli jednotlivci.  Asi nezamýšleným důsledkem pak byl nárůst počtu vystavujících i výstav (a tudíž i rohlíků potřebných k snídani); vždyť jen v sobotu jich bylo zahájeno jedenáct! Nepřehlédnutelný byl také posun od klasické černobílé fotografie ke konceptu a experimentům všeho druhu, to zejména u mladých autorů.  Trochu nešťastně si tak po prohlédnutí několika výstav povzdechl jeden z postarších návštěvníků: „Nic už není jako dřív, fotografie už nezachycuje ten jediný, jedinečný okamžik.“ 

        Milovníky klasiky a historie však jistě potěšila výstava věnovaná táborskému ateliéru Šechtl a Voseček, založenému Ignácem Šechtlem roku 1876, komunisty v padesátých letech „združstevněnému“, který byl teprve v posledních letech péčí rodiny Šechtlových a Hubičkových vrácen k užitku a potěše kulturní veřejnosti. Výstava zahájená grafičkou Marií Michaelou Šechtlovou měla tři části: archivní produkce ateliéru Šechtl a Voseček z počátku 20. století – většina půvabných a pro dnešního diváka nostalgických snímků byla nově zvětšena z digitalizovaných původních desek a negativů –, experimentální tvorba Josefa Šechtla ze šedesátých let minulého století uskutečňovaná často ve spolupráci s manželkou Marií Šechtlovou (tato respektovaná fotografka zemřela teprve před dvěma lety) a dále její volná tvorba z nejintenzivnějšího tvůrčího období šedesátých a počátku sedmdesátých let.

        Na výstavu volně navázala projekce a beseda s paní Šechtlovou mladší a její dcerou Evou Hubičkovou seznamující s dalšími, mnohdy i humornými detaily z historie ateliéru a rodiny, která byla a je živoucím dokladem prosté skutečnosti, že tvorba původně regionálního rodinného ateliéru dnes promlouvá napříč staletími k celé, i té nejsoučasnější společnosti.    

        Tradiční fotografické postupy jsou také základem prací Aleny Dvořákové a Viktora Fischera, kteří již před časem prosluli jako tvůrci černobílého výtvarného dokumentu s humanitárním obsahem. O úrovni fotografií a síle jejich sdělení svědčí četná tuzemská a mezinárodní ocenění (příkladně Czech Press Photo, UNICEF apod.) i účast na výstavách, stejně jako fakt, že v Blatné přítomný fotografický cyklus Největší Čech, vypovídající o utrpení přerostlého a po úrazu znehybněného mladíka Tomáše, před dvěma lety vyburcoval k uspořádání finanční sbírky, jejíž výtěžek významně přispěl ke zlepšení Tomášova života.

        Také tito autoři doprovodili svou výstavu projekcí a důkladnějším představením své práce včetně nově vycházející knihy Voda.  O obou výstavách se tu podrobněji zmiňujeme také proto, že jsou – na rozdíl od experimentální tvorby vystavené v prostorách zámku pouze po dobu trvání Fotofestivalu – přístupné v Městském muzeu Blatná ještě v průběhu října a obě jsou dobře srozumitelné i běžnému divákovi.

        Jak již bylo řečeno, nejsoučasnější tendence a proudy ve fotografické tvorbě byly představeny ve výstavních prostorách zámku. Zde vystavovaly výhradně autorské dvojice: odborníky i veřejností uznávaní autoři střední generace Lukáš Jasanský a Martin Polák, zastoupení alespoň projekcemi jejich nejvýznamnějších fotografických cyklů, i představitelé další generační vlny Barbora a Radim Žůrkovi, Juliana Křížová a Jakub Vlček, Jakub Skokan a Martin Tůma, Art from Prag, David Cysař a Pavel Berkovič. Většina těchto fotografů jsou studenty nebo již absolventy fotografických, uměleckých či reklamních kateder českých univerzit, někteří  jsou již profesně zavedeni v oblasti reklamní, propagační a módní fotografie. Právě tento fakt významně ovlivňuje i jejich volnou tvorbu zejména v důrazu na technické zpracování (precizní barevné zvětšeniny Žůrkových versus Cysařův  a Berkovičův soubor pořízený starobylou technikou camery obscury vytvořené z nákladového prostoru  auta) i obsahově, kdy lze někdy těžko vysledovat hranici mezi výtvarnou a užitou fotografii. Časté jsou i odklony od estetizace a skrytí myšlenkového konceptu fotografie za zobrazovanou skutečností. Stejně jako adorace, nebo naopak zpochybňování a ironizování témat dříve nemyslitelných: popkultura, VIP, modeling, erotika apod.  O těchto přístupech svědčí také tvorba některých autorů otevřené scény, například Kateřiny Měšťánkové, Magdy Veselé či Jana Schýbala. Zde je třeba vyzdvihnout soubor Na Pasekách nehoří dua Jakub Skokan a Martin Tůma, jimž se původní  komerční, avšak dnes již nikterak originální projekt vytvoření mírně erotického kalendáře, jehož modelkami měly být pasecké požárnice, časem přesunul do vtipného, hravě vynalézavého a nikterak selankovitého nebo vulgarizujícího eseje o venkovském životě a všeobecné lidské potřebě sounáležitosti, veselí a radostného uvolnění. Také soubor výtečně technicky zpracovaných barevných velkoformátových fotografií Juliany Křížové a Jakuba Vlčka nazvaný Transcendence přesvědčivě vypovídal o hledání hlubšího existenciálního smyslu a duševních opor v nejistém světě.

      Také další přednášky, besedy a projekce, stejně jako otevřená scéna nabídly návštěvníkům Fotofestivalu velká množství podnětů k úvahám nejen fotografického rázu, jejichž podrobnější vylíčení zde z pochopitelných důvodů není možné. Opomenout však nemůžeme a nechceme jediný vystavený „panel“ z nedokončeného cyklu Paměť, jímž blatenský rodák a člen pořádajícího fotoklubu KAMFO Blatná Jiří Franc citlivě vzpomínal na své předky. Tento osamocený list z „obří fotografické rodové kroniky“ byl poslední vzpomínkou i na Jiřího, který nečekaně 7. srpna 2010 zemřel.

        Další ročník Blatenského fotofestivalu se pořadatelům (fotoklub KAMFO Blatná, Město Blatná, odbor kultury Městského úřadu Blatná, Městské muzeum Blatná) i přes letošní zvýšenou dramaturgickou a organizační náročnost opět vydařil; klobouk smekám především a zejména před Pavlem Štěrbou. K již očekávané pospolité domácké náladě přispělo i propojení jednotlivých  vernisáží a besed písničkami výborného irského zpěváka a hráče na akustickou kytaru Matthewa Devereuxe, kterého přednesem vlastní poezie nonšalantně a s nadhledem doplnila Klára. Pevným a žádaným bodem programu se staly i společné snídaně u Berndorffů (obývací pokoj v č. p. 6 může směle konkurovat vyhlášeným kulturním salonům z dob českého národního obrození), stejně jako dostaveníčka u vína v Kaplance.

        Že by se nic nepodařilo uskutečnit bez praktické podpory institucí a soukromých sponzorů (viz výstavní katalog), je nabíledni. Těm všem budiž odměnou radost, že se do Blatné na podzim rádi vracejí i všichni účastníci předchozích ročníků Fotofestivalu, milovníci fotografie z blízka i dálek a že i renomovaní fotografové, pedagogové a teoretici považují za důležité zastavit se tu alespoň na oněch příslovečných pár hodin. Zdá se, a nejen mně, že Blatenský fotofestival si v českém kulturním kalendáři a povědomí právem vydobyl své pevné místo.

 Ivana Capoušková   

Září 2010