11. ročník - rok 2016    Téma: DOMA

Katalog

Plakát

Fotografie

Napsali o nás:

Doma v Blatné

      V Blatné jako doma potkali se koncem září vyznavači fotografického umění na dalším ročníku Blatenského fotofestivalu. Jestliže loňské téma kromě úvah o cestách, poutích a všelikém přemísťování po povrchu zemském přineslo zejména zprávu o stavu světa, letošní nás dovedlo tam, kde putování začíná a končí, nechalo nás nahlédnout do soukromí domovů a nejrůznějších privatissim obydlí a duše, ohlédnulo se za nedávnými i dávno zašlými časy, avšak znamenalo také důvod k oslavám. Ano, letošní téma znělo Doma!

      Návštěvníkům výstav minulých ročníků netřeba připomínat, že chtějí-li se podívat na dílo fotografů všeobecně známých, je třeba zamířit do Městského muzea. Pravidelně tu totiž vystavují ti, kteří většinu svého života prožili a své první fotografické pokusy veřejnosti představili dávno před sametovou revolucí. Nejinak tomu bylo letos. V prvním patře muzea jsou ještě do 13. listopadu k vidění výstavy na dané téma pocházející z fotoaparátů Františka Dostála a Dany Kyndrové.

      Humorné fotografie prvého autora jistě mnozí pamatují z četných časopisů té doby, zejména pak z Mladého světa let sedmdesátých. Výběr fotografií z oněch časů nese název Všední dny Františka Dostála, mohl by se však třeba jmenovat Život obyčejných lidí v Československu za  normalizace. Kdo tu dobu pamatuje z jejích radostnějších stránek, toho výstava jistě potěší. Volně navazující Rituály normalizace dokumentaristky Dany Kyndrové chmurně připomínají masové veselí nadiktované stranou a vládou: prvomájové průvody, shromáždění k výročí VŘSR, spartakiády… Naštěstí nic netrvá věčně, takže autorka časem mohla nasnímat soubor Odchod sovětských vojsk. Příležitost dovědět se, jak to tehdy doopravdy bylo, měli pamětníci stejně jako mladší ročníky na besedě s Michaelem Kocábem, která se, žel, konala až v nedělní podvečer.   

      Nepřehlédnutelnou postavou nejen české fotografické scény, jedním z letošních jubilantů a autorem vystavujícím už na prvním ročníku Blatenkého fotofestivalu je Jindřich Štreit. Také tentokrát se do Blatné – k radosti mnohých – dostavil osobně, doprovázen hloučkem svých studentů, aby do programu přispěl hned na několik způsobů s tématy, která patří k těm nejcitlivějším. Na nábřeží v blízkosti blatenského zámku bylo možno do nedávných dnů prohlížet fotografické plakáty z cyklu Jsme ze stejné planety, který má také knižní podobu, jenž autor vytvořil pro Českou charitu. Jedná se o civilní portréty lidí původem z nejrůznějších koutů světa, kteří již před mnoha lety, často v souvislosti se studiem nebo odbornou prací, našli svůj domov a nejednou také životního partnera v naší republice. O klikatém života běhu fotografovaných jsme se mohli dočíst v doprovodném textu. O tom, že téma (i)migrace jde v této době někomu proti srsti, svědčí fakt, že několik plakátů bylo poničeno ještě před vernisáží. Tomuto osudu naštěstí uniknul, snad díky tomu, že byl vystaven na posvátné půdě kostela, soubor fotografií z cyklu Hledání domova zabývající se s vysokou citlivostí a hlubokým porozuměním bezdomovectvím. Dnes již legendární momentky ze života za normalizačního bezčasí v zapadlém koutu Moravy připomněl autor při besedě spojené s projekcí. Jako kurátor cyklu Vesnice objektivem [28] představil rovněž pohled na vesnický život současnosti objektivem další generace reprezentované autory ze Skupiny [28]. Svou přednášku zakončil několika prostými radami určenými těm, kteří své fotografické téma teprve hledají. Odměnou mu byl mohutný potlesk následovaný četnými gratulacemi a dortem, který bez váhání rozparceloval na minikousky, aby nikdo ze zcela zaplněného sálu neodešel s prázdnou.          

      Dalším z fotografů jubilantů, dobře známý v Čechách i v zahraničí a osobně přítomný letos v Blatné, tedy i dortem, gratulacemi a ovacemi další obdarovaný, byl Josef Ptáček. K tématu přispěl souborem Země krásná, rovněž knižně zpracovaným a završujícím autorovu knižní trilogii Toulky zámeckými parky Čech a Moravy a Praha – procházka staletími. Někdejší student a později i profesor na FAMU, který nikdy nerezignoval na vlastní tvorbu, je znám svou znalostí asijských zemí a buddhismu, stejně jako tichou vášní pro krásy architektury a kultivované přírody. Na rozdíl od ostatních fotografů však, jak na vernisáži přiznal, začíná fotit, když ostatní fotografové už balí. Výsledkem jeho trpělivosti a hledačství jsou zadumané a   tajemstvím zahalené pohledy do dávno opuštěných zákoutí zámeckých parků, zahrad a listím či sněhem zavátých schodišť a teras, jejichž zašlá krása nás však stále uchvacuje. Snad i tuhle výstavu si mnozí stihli prohlédnout, končila totiž teprve s koncem prvního říjnového víkendu. Návštěvníci vernisáže se mohli s autorem setkat na přednášce komentující vystavený soubor. Volně pak přednáškou na téma Paměť české fotografie navázal fotograf, historik a teoretik fotografie a zasvěcený kurátor mnoha fotografických výstav Josef Moucha.           

      Letošní rok však má však mezi tuzemskými fotografy i další oslavence, a nejsou to jen jednotlivci: před pětadvaceti lety byl založen Institut tvůrčí fotografie v Opavě, škola s akreditovaným bakalářským a magisterským studiem, jejímž vedoucím a skutečnou vůdčí osobností je Vladimír Birgus, který v Blatné vystavoval a přednášel už před rokem. ITF své výročí oslavil rozsáhlou výstavou v pražském Domě fotografie sestavenou z prací bývalých i současných studentů, z nichž mnozí vystavují nebo v minulosti vystavovali také v Blatné.

      Škola kreativní fotografie založená před patnácti lety v Praze Miroslavem Němečkem oslavila své výročí výstavou přivezenou přímo do Blatné. Zakladatel a provozovatel školy, stejně jako pražské  Galerie Juliska a soutěže amatérské fotografie Fotostart, rovněž někdejší student ITF, ale také strojní fakulty ČVUT, přijíždí na podzim do Blatné každoročně a s ním i jeho studenti a vystavující. Mnozí z nich jsou dnes již lektory školy (připomeňme si třeba Markétu Kubačákovou, Hadise Medenčeviče nebo Jaromíra Santlera).  O tom, že lektoři školy vedou své žáky k důkladné znalosti technických postupů, ale zároveň kladou důraz na přemýšlení o obsahu, přičemž ponechávají prostor jejich vlastnímu názoru, svědčí výsledné dílo. Technicky výsostně zvládnuté  fotografie současně zaujmou výraznou výtvarnou stránkou a mnohého diváka pobaví, vyprovokují nebo možná naštvou svým sdělením. Takový byl i letošní reprezentativní výběr fotografií, z nichž některé jsme mohli vidět v Blatné již dříve. Jsou to třeba snímky obyvatel balkonů z cyklu Veřejné soukromí ozdobené cenou Czech Press Photo udělenou v roce 2013 Zdeňkovi Vajnerovi nebo Santlerův vtipný soubor Pravda nebo fikce? zobrazující mýtické či historické postavy pózující v soudobém fotoateliéru, stejně jako snímky Jitky Krejčové z cesty vozíčkářů na Altaj. Ostatně zahanbit se nenechal ani samotný Miroslav Němeček, jehož kýčovitě krásné zobrazení nahé dvojice muže a ženy balancující v objetí nad hrozivým vodopádem jistě rozbouřilo divokými otázkami mysl nejednoho návštěvníka výstavy…      

      Také zakladatel české umělecké fotografie Josef Sudek se narodil i zemřel v roce končícím šestkou. Díky tomuto dvojímu výročí se Blatná dočkala výjimečného dárku, totiž zapůjčení rozsahem a formátem nevelkého souboru Sudkových zátiší, která – ač známá – představil František Dostál, jenž přidal několik osobních vzpomínek na Mistra. Důstojnou společnost těmto nádherným klasickým fotografiím spoluvytvářel soubor velkoformátových černobílých portrétů a ateliérových fotografií, vytvořených byť mladým, přesto stále žádanějším fotografem Janem Sakařem za použití znovuobjeveného koloidního procesu.

      Co znamená pojem Doma, však nejdůkladněji a nejobsáhleji prozkoumali autoři Volné scény. Je to soubor bot na rohožce před vchodem do bytu (Tomáš Hurský – Krok za krokem) nebo nevšední postřehy z Blatné (Michal Dvořák – Blatná hledáčkem náplavy), či snad soubor křesel a pohovek, z nichž právě kdosi vstal (znovu Zdeněk Vajner a jeho VOID)? Mohou to být výseče krajiny kousek za Zličínem, malebné jak krajinky od dávných holandských mistrů  (Eva Faltusová – My Ddreamlike Day) nebo dojemné obrázky z nového domova českých rolníků v rumunském Banátu (Šárka Klímová – Šumice) stejně jako prchavé vzpomínky na dětství  (Dagmar Skořepová – Ztráty a nálezy) nebo stopy po lidské činnosti v pusté krajině (Karel Prskavec – Stopy civilizace).

      Téma spojilo i devět autorů projektu Domov nebo skupinu studentů předmětu digitální fotografie na Západočeské univerzitě v Plzni. Ke smutným, ale důvěrně známým pojednáním o tématu patřilo zamyšlení Renaty Süsové nad odchodem milované bytosti (Prázdno doma i v duši) nebo momentky detailů z domácnosti dlouhodobě invalidní ženy smířeně odmítající vykročit ze svého vězení (Jana Bauerová – Housebound).

      K nejmilejším  pak patřila vzpomínka na bratry Daniela a Jiřího Reynkovy, které v jejich petrkovském domově v kuchyni u kamen, kde kdysi do kovových destiček ryl své obrázky otec Bohumil Reynek, a u okna v pokoji, kde své křehké básně spřádala matka Suzanne Renaud, ve společnosti četných koček na poslední chvíli zaznamenal redaktor Českého rozhlasu a také student ITF Jan Němeček.            

      Bohužel tu nelze vyjmenovat všechny a vzpomenout na všechno, vždyť letos v Blatné vystavovalo na padesát fotografů. Zmiňme už jen tolik, že taky letos s humorem sobě vlastním všechny vernisáže uváděl a Ozvěny Fotojatek sestavil a komentoval Honza Flaška za doprovodu rovněž osvědčené houslistky a zpěvačky Agnes Kutas.

      Další vydařený ročník Blatenského fotofestivalu je za námi. Z přebohaté fotografické úrody (je přece teprve podzim…) se mohou radovat pořadatelé, vystavující i návštěvníci. Co pro mnohé mladé autory znamená možnost vystavovat na tomto místě v atmosféře laskavé konkurence zkušených a často proslulých autorů, můžeme zjistit z biografií na jejich internetových stránkách. Že se s blatenským svátkem fotografie už napevno počítá nejen v místním, ale i celorepublikovém kulturním kalendáři, vůbec není málo. Díky všem!            

 Pro Blatenské listy v říjnu 2016 napsala Iva Capoušková